Zprávy

Contrarian Investors' Journal

Warren Buffett Finance Quotes

Peter Lynch Finance Quotes

V tomto gadgetu došlo k chybě

Trump Quote of the Day

Loading...

sobota 25. dubna 2009

Burzovní bubliny, krachy a jak na tom všem vydělat

Komentář autora: Bez burzovních euforií a bublin není burzovních krachů. Historie se neustále opakuje. Trhy se nechovají zcela racionálně a podléhají náladám burzovních účastníků a hráčů.

Na druhou stranu, všechno co se na burze děje má svoji logiku, totiž má svoje příčiny. Nikdy nedojde k dramatickým propadům trhů aniž by před tím nenastal výrazný a dlouhodobý růst na kterém lze vydělat stovky (či dokonce tisíce) procent. Jsem tedy přesvědčený o tom, že pokud chce investor na burze vydělat opravdu velké peníze, měl by začít studiem toho, jak vzniká přehnaná euforie a bublina a jak dochází ke splasknutí. Nejtěžší ze všeho je samozřejmě určit, v jaké fázi se právě nacházíme. Kde je vrchol a kde je dno?

Příčiny krachů

Obecné příčiny burzovních krachů souvisí s lidskou psychikou, konkrétně s chováním investorů na trhu. Namísto racionálního rozhodování se mohou pod vlivem událostí rozhodovat iracionálně. Může u nich převládat přehnaný optimismus. Vlivem extrémně pozitivní nálady na trhu zapomínají na rizika a ve snaze udržet své pozice nebo rychle vydělat na převládajícím trendu trhu riskantně investují. Vidina rychlého zbohatnutí a možnosti podílet se na růstu trhu přitahuje další investory. K obchodování využívají další úvěry a čím dál více se zadlužují. Čím více investorů se takovým způsobem začne chovat, tím větší davový efekt způsobí. Pro vyjádření euforie na trhu se používá i výraz nákupní šílenství nebo nákupní horečka. Z investování se poté stává spíše loterie. Na trhu se začnou tvořit tzv. spekulativní bubliny, které vedou k burzovnímu krachu.

Nejznámější burzovní krachy

K burzovním krachům dochází už od 17. století. Na většině světových burz došlo v minulosti ke krátkodobému nebo dlouhodobému propadu indexu. Mezi nejznámější burzovní krachy patří následující.

Tulipánová horečka (1634-1637)

V Holandsku byl začátkem 17. století nedostatek cibulí tulipánů. Díky převyšující poptávce nad nabídkou se ceny tulipánů neustále zvyšovaly. Profitovat z této situace chtěli téměř všichni – šlechta, měšťané i sedláci. Ve snaze opatřit si potřebné množství hotovosti na obchodování prodávali své domy, statky a dokonce i továrny. Díky touze po neúměrném zisku došlo v roce 1637 k obratu – nabídka poprvé převýšila poptávku. Ceny tulipánů začaly prudce klesat dolů a nastala všeobecná panika. Ti, kteří prodali včas, dosáhli zhodnocení až 1000 % za rok. Ti, kteří prodali příliš pozdě, dosáhli ztráty až 90%. Mezi ty, kteří realizovali velkou ztrátu, patřil i malíř Rembrandt (později zemřel v chudobě). Do vážných potíží se dostalo celé holandské hospodářství.

Jihomořská bublina v Anglii (1720)

Začátkem 18. století byla v Anglii za podpory parlamentu a vlády založena společnost South Sea Company. Tato společnost byla pověřena správou státního dluhu, který zejména díky válce Anglie se Španělskem neustále rostl. Rostly i akcie společnosti, což přitahovalo čím dál více investorů. Na trhu se objevila emise miliónu kusů akcií a byla vyplacena dividenda ve výši 10 %. Mezi lednem a červnem 1720 vzrostl kurz ze 121 liber na 1 050 liber. Vedení společnosti však nepravdivě informovalo veřejnost o dohodách o snížení dluhu. Ředitelé společnosti začali prodávat své akcie. Jakmile tato zpráva pronikla na veřejnost, začali se investoři rychle akcií zbavovat. Kurz akcií začal prudce klesat a v prosinci 1720 klesl až na 128 liber. Většina viníků uprchla do zahraničí. Investoři realizovali ztrátu až 70 % a částečně je odškodnila Bank of England a Východoindická společnost. Vlivem těchto událostí došlo v Anglii dokonce k pádu vlády.

Pařížský krach (1864)

V roce 1861 se vlivem občanské války v USA snížil export bavlny z USA do Evropy. To vedlo k růstu její ceny. Mnoho společností z textilního odvětví začalo omezovat výrobu, snižovat mzdy a propouštět. Na komoditních burzách došlo ke spekulačnímu boomu. Investovat bylo čím dál více riskantnější. Vlivem spekulací došlo v lednu 1864 na pařížské burze ke krachu.

Černý pátek na londýnské burze (1866)

Pod vlivem krachu na pařížské burze a krachu některých bank převládala na londýnské burze od začátku roku 1866 nejistota. Spekulanti využívali služeb diskontních a směnečných bank, které poskytovaly úvěry ochotněji než renomované banky. Některé banky však nedostatečně prověřovali schopnosti spekulantů splácet. Začal růst počet nesplácených úvěrů a tak se, především zmíněné diskontní a směnečné banky, dostaly do problémů. To vedlo na londýnské burze ke krachu, který nastal 11. května 1866. Celé britské hospodářství se dostalo do těžké krize.

Gründerský boom (1873)

Od roku 1870 docházelo na berlínské burze k růstu. Německo vyhrálo válku s Francií, zajistilo si vysokou válečnou náhradu a bylo hospodářsky na vzestupu. Prosperovalo bankovnictví, stavebnictví i průmyslová odvětví. Na burze byly vydávány emise čím dál více společností. Koncem roku 1872 došlo ke splacení válečných reparací. Zatímco se růst berlínské burzy zpomalil, na vídeňské burze stále převládala euforie. Po ekonomickém propadu světové výstavy ve Vídni došlo 9. května 1873 na vídeňské burze ke krachu. K tomu přispěl i fakt, že většinu akcií kupovali spekulanti na úvěr. Rakousko i Německo se dostaly do hospodářské recese, při níž došlo k likvidaci řady společností, jejichž akcie byly burzovně obchodovatelné.

Krach na newyorské burze (1929)

Americké hospodářství bylo ve dvacátých letech minulého století ve velmi dobrém stavu. Průmyslová výroba rostla, mzdy se zvyšovaly. Na burzách obchodovala řada investorů, akcie byly považovány za velmi bezpečnou formu investice. Čím dál více investorů začalo investovat do podílových fondů. V souvislosti s nadúrodou v letech 1927 a 1928 došlo v květnu 1929 k mírnému poklesu indexu Dow Jones o 10 %. Po zklidnění situace převládl na burzách přehnaný optimismus. Mnoho investorů kupovalo cenné papíry na úvěr. Investoři se čím dál více zadlužovali. Koncem října 1929 došlo k prudkému poklesu indexu, vlně nucených prodejů a několikrát dokonce i k přerušení obchodování. Centrální banka nezajistila na trhu dostatečnou likviditu. Index klesl z hodnoty 300 dolarů z 24. 10. 1929 na 260 dolarů z 28. 10. 1929. O tři roky později klesl až na 42 dolarů. Hodnoty 300 dolarů dosáhl až po 20 letech. Nastala „velká deprese“. Mezi lety 1929 a 1933 zkrachovalo 40 % amerických bank, došlo k přeměně bankovního systému (oddělilo se komerční a investiční bankovnictví), růstu nezaměstnanosti, poklesu mezd a průmyslové produkce. Krize se postupně přenesla i do Evropy. Tento burzovní krach bývá považován svými následky za největší.

Ropný šok (1973-1974)

V říjnu 1973 došlo k vojenskému konfliktu mezi Egyptem a Sýrií na jedné straně a Izraelem na straně druhé. Následkem toho prosadili arabské státy na zasedání Organizace států vyvážejících ropu (OPEC) snížení těžby ropy. To vedlo k růstu cen ropy. Během jednoho roku vzrostla téměř pětinásobně. Vlády reagovaly úspornými opatřeními vedoucími k omezení používání ropy. Světová ekonomika se dostala do hluboké recese. Německý akciový index DAX ztratil meziročně 40 % své hodnoty, americký akciový index Dow Jones ztratil podobně během dvou let. Důsledkem krize byla snaha států vymanit se ze závislosti na dovozu ropy využitím např. atomové, sluneční nebo větrné energie.

Černé pondělí (1987)

Od roku 1982 docházelo v USA k růstu kurzů akcií. Mnoho investorů obchodovalo na úvěr a využívalo rizikové pákové produkty. Oblíbené byly i podnikové dluhopisy s vysokým výnosem, tzv. junk bonds. Na trhu se objevovala řada nových emisí. Týkaly se zejména společností z oblasti počítačových technologií. Na trhu se objevily první varovné signály. Centrální banka zvyšovala úrokové sazby. Očekával se růst inflace. Na trhu byla nerovnováha způsobena velkou nabídkou prodávajících a malou poptávkou kupujících. Vnitřní výnosnost akcií byla relativně nízká. Počet termínových a opčních obchodů výrazně vzrostl. Investoři často uplatňovali specifickou strategii ochrany portfolia, při níž vydělávali na růstu trhu a prodejními operacemi se zajišťovali proti poklesu trhu. Při nastávajícím poklesu akcií muselo hodně investorů prodávat. Počítače dimenzované na 400 miliónů transakcí nestačily zpracovávat enormní množství objednávek. To vše vedlo k prudkému poklesu indexu. Během „černého pondělí“ 19. 10. 1987 klesl index Dow Jones o 22,6 %, což byl největší pokles v historii. Předtím byl maximální pokles 12,8 % z 28. 10. 1929. „Černé pondělí“ bývá označováno také jako „den kdy všichni prodávali“. Došlo ke ztrátě přibližně 500 miliard dolarů. Během dvou měsíců došlo k poklesu o více než 30 %. Fed v čele s předsedou Alanem Greenspanem zareagoval snížením úrokových sazeb. Tím přispěl k tomu, že se neopakovala deprese a bankovní krize jako v roce 1929. Navíc měly USA oproti předchozí krizi již moderní systém regulace kapitálového trhu a bankovnictví. Přesto se krize díky propojení světových trhů prostřednictvím elektronického obchodování přenesla i na evropské a japonské burzy. Propad z „černého pondělí“ byl smazán ještě do konce roku. Následkem tohoto krachu došlo ke změně systému automatického obchodování při relativně vysoké kolísavosti trhu.

Japonská krize (1990)

Od roku 1982 docházelo v Japonsku k růstu kurzů akcií. Výborné ekonomické výsledky Japonska a zvyšující se životní úroveň obyvatel vedly k růstu cen nemovitostí. Nemovitosti v Japonsku se v porovnání s nemovitostmi v jiných státech stávaly čím dál více dražšími. Vzhledem k rostoucí inflaci se vláda v roce 1990 rozhodla zvýšit úrokové sazby. Kombinace těchto faktorů vedla k poklesu cen nemovitostí a kurzů akcií, který se zastavil až v roce 2003.

Asijská krize (1997-1998)

V roce 1997 došlo v Thajsku, Jižní Koreji, Hongkongu a Malajsii k měnové krizi. Tyto státy měly své měny pevně navázány na americký dolar. Vzhledem k růstu obchodní bilance uvolnily postupně centrální banky uvedených států své měny vůči americkému dolaru. Nejdříve se tak stalo v Thajsku. To vedlo k masivním odtokům kapitálů do zahraničí. Vlivem předluženého veřejného sektoru a růstu nedobytných pohledávek bank se vlády rozhodly zvýšit úrokové sazby a vzít si úvěry od zahraničních bank. S pomocí přišel i Mezinárodní měnový fond a Světová banka. To vedlo po dvou letech, během kterých akciové kurzy poklesly až o 50 %, ke stabilizaci situace.

Ruská krize (1998)

Od začátku roku 1997 docházelo v Rusku k růstu kurzů akcií. V polovině roku však došlo pod vlivem asijské krize k poklesu. Do poloviny roku 1998 došlo k poklesu o téměř 80 %. Vliv na pokles měla i zadluženost Ruska a deficit státního rozpočtu. V červenci 1998 poskytl Rusku úvěr Mezinárodní měnový fond. I přesto musel být o měsíc později uvolněn kurz rublu, dosud pevně navázán na americký dolar. Rusko se dostalo do platební neschopnosti a nastal odliv zahraničního kapitálu. Bylo vyhlášeno tříměsíční moratorium na splácení zahraničních úvěrů a situace se postupně stabilizovala.

Technologická bublina (2000-2003)

Kolem roku 2000 začaly v USA na burzovní trh vstupovat akcie nově vzniklých společností z odvětví informačních technologií. Tyto akcie přitahovaly mnoho investorů. Index NASDAQ Composite postupně rostl. V roce 1994 měl hodnotu 800 bodů, v roce 1998 hodnotu 2 000 bodů a v březnu 2 000 dosáhl svého maxima 5 000 bodů. Investoři se díky obchodování na burze mohli stát milionáři během jediného obchodního dne. Společnosti však nesplnily očekávání do nich vkládaná a jejich skutečně dosažené hospodářské výsledky (zisk, tržby, obrat atd.) byly zcela jiné než výsledky plánované. Vlivem přehnané důvěry investorů v odvětví informačních technologií a nadsazeného očekávání zisků společností z tohoto odvětví došlo k poklesu. Ten se zastavil až v březnu 2001 na hodnotě 1 700 bodů. Na pokles měla vliv i poměrně intenzivní reklama, která však byla občas mírně zavádějící.

Další burzovní krachy

V minulosti došlo k mnoha burzovním krachům. Mezi krachy z nedávné minulosti patří například tchaj-wanská krize (1990), mexická krize (1994-1995), německá krize (2000) nebo hypotéční krize (2008), s jejímiž následky se střetáváme dodnes.

Burzovní krachy jsou nezbytnou součástí vývoje burzovních trhů. Není možné jim zabránit, je obtížné je předvídat, lze se z nich však poučit. Negativní zkušenost je také zkušenost a negativní zkušenosti získané během burzovních krachů mohou být pro investory velmi cenné. Zpětně mohou analyzovat chyby a v budoucnu se jich vyvarovat. Dobrou zprávou pro investory může být, že po každém krachu přijde jednou opět růst.

Zdroj: Wikipedia, AKCIE KOMODITY

Nevíte si s investováním na burze rady? Řešení je zde.

Pokud Vás zajímá můj názor na to, na čem můžete v příštích letech vydělat nejvíce peněz: Nabídka spolupráce

Přidat.eu záložkuPřidat.eu RSS

úterý 24. března 2009

Investiční doporučení: Kam se bude trh ubírat v příštích letech?

Investiční kapitál = 3.900.000.000.000 USD = 78.000.000.000.000 KČ

Nacházíme se ve velmi turbulentním období. Jedni tvrdí, že se blíží konec světa. Druzí zase, že se blíží konec kapitalismu. A třetí předpovídají znehodnocení všech aktiv a konec finančních trhů tak jak je známe.

Nepřijde ani jedno. Konec světa nenastane. Kapitalismus to ustojí a bude posílen. A finanční aktiva budou dále plnit svoji úlohu.

Nemohu si pomoci, ale současnou doslova zatěžkávací zkoušku vnímám jako jednu velkou příležitost. Samozřejmě, že to je o nervy! Vyžaduje to od lidí, majitelů i politiků rozhodnost, přesvědčení o vlastních rozhodnutích, vizi a především vytrvalost a houževnatost.

Co se týče akcií, jsou za tak nízké ceny, o kterých se nám před dvěma třemi lety ani nesnilo! Budu se opakovat, ale je to jedinečná příležitost a pro chytrého a ambiciózního člověka by bylo hloupé ji nevyužít. A nepochybuji o tom, že všichni úspěšní hráči se podle toho již zařídili! Přečtěte si následující text, přemýšlejte a čtěte mezi řádky.

Nový fenomén - Národní investiční fondy

Saúdové a Čína posílili svůj vliv ve světě 

Hodnota majetku, který ve světě spravují státní investiční fondy, stoupla loni o pětinu na 3,9 bilionu dolarů. Nejbohatší jsou fondy na Středním východě.

Státní investiční fondy ze Středního východu, Číny, Ruska a dalších zemí využily současné krize k tomu, aby posílily svůj vliv ve světovém hospodářství. Loni se jim pomocí akvizic podařilo zvýšit hodnotu spravovaného majetku o 18 procent na zhruba 3,9 bilionu dolarů. Vyplývá to ze zprávy společnosti International Financial Services London (IFSL).

Podle ní letos investiční fondy pod státní kontrolou poleví v expanzi. Arabové už nemají tolik peněz, neboť jim klesly příjmy z vývozu ropy."Nicméně, státní investiční fondy do roku 2015 zhruba zdvojnásobí svůj majetek na osm bilionů dolarů," míní hlavní autor zprávy Marko Maslakovic.

Vlády převádějí do investičních fondů peníze, jež jim plynou z vývozu surovin, ale i hotových výrobků a služeb (Singapur). Doplnit je mohou také z rozpočtových přebytků a příjmů z privatizace.

Nejvíce státních fondů (s podílem asi 45 procent na spravovaném majetku) pochází ze Středního východu. Zhruba třetina připadá na ostatní asijské země (Čína, Singapur), které svoji sílu čerpají ze zvyšujících se devizových rezerv. V Evropě je hlavním hráčem Norsko.

Více o Státních investičních fondech: Saúdové a Čína posílili svůj vliv ve světě

Pokud Vás zajímá můj názor na to, na čem můžete v příštích letech vydělat nejvíce peněz: Nabídka spolupráce

Přidat.eu záložkuPřidat.eu RSS

úterý 17. března 2009

TOP 13 českých a slovenských blogů o penězích a podnikání

Přidat.eu záložkuPřidat.eu RSS

Paul Krugman varuje: Na záchraně ekonomiky moc šetříte

Na záchraně ekonomiky moc šetříte

Paul Krugman si myslí, že k nastartování ekonomiky je třeba ročně vydat asi čtyři procenta hrubého domácího produktu.


Záchranný balíček na pomoc ekonomice Evropské unie, který lídři členských států schválili na konci loňského roku, je nedostatečný. Novinářům to v úterý v Bruselu řekl nositel Nobelovy ceny za ekonomiku Paul Krugman. Unie souhlasila, že do hospodářství "napumpuje" zhruba 200 miliard eur (více než pět bilionů korun).
"Evropská odpověď (na krizi) je opravdu zklamáním," dodal Krugman. Podle něj je ovšem zklamáním i plán amerického prezidenta Baracka Obamy, který počítá s výdaji ve výši téměř 800 miliard dolarů (zhruba 16 bilionů korun), tedy podstatně více než plán evropský.

Potřeba vydat ročně čtyři procenta HDP

Nositel Nobelovy ceny z loňského roku si myslí, že k nastartování ekonomiky je třeba ročně vydat asi čtyři procenta HDP. Obamův plán přitom představuje zhruba 2,5 procenta amerického HDP a plán obnovy EU 1,5 procenta HDP. Unie sice již na záchranu ekonomiky podle politiků vydala až čtyři procenta hrubého domácího produktu (zhruba 500 miliard eur), ale do této sumy počítá i sanace finančního sektoru.

Evropa má podle Krugmana nicméně proti Spojeným státům výhodu ve svém sociálním systému, který sice možná někteří považují za přebujelý, ale občanům umožní hospodářský útlum přežít s menšími následky. "Je pravděpodobné, že v Evropě bude lidská mizérie menší než v USA," dodal s tím, že sociální systém navíc ekonomiku stimuluje během krize. A to výrazně více než v zámoří.

Zdroj: AKCIE KOMODITY

Přidat.eu záložkuPřidat.eu RSS

čtvrtek 12. března 2009

Nemovitosti a nemovitostní bublina: Jak to začalo?

Podle profesora Petra Musílka z Fakulty financí a účetnictví, je problém současné krize hlavně v nemovitostní bublině, která se začala tvořit po předchozí krizi na začátku století, a v tom, že za dlouhých 11 měsíců nebyli regulátoři schopni zjistit rozsah ohrožení finančních institucí.

Kde vidíte příčinu současné finanční krize?
Hlavní příčinu můžeme hledat už ve druhé polovině devadesátých let, kdy byl obrovský boom technologických, mediálních a telekomunikačních trhů a akciový index Nasdaq dosáhl začátkem března 2000 hodnoty více jak pěti tisíc bodů (24. října měl hodnotu kolem 1550, pozn. red.). Pak došlo na tomto trhu ke krachu a Federální rezervní systém intervenoval dramatickým snížením úrokových sazeb, které však vyvolaly obrovskou poptávku po hypotečních úvěrech. To ale nastartovalo nemovitostní bublinu na americkém trhu a později i na dalších trzích (zejména ve Velké Británii, Španělsku, Francii a možná i v Česku). Současná krize je do značné míry tedy pokračováním té technologické bubliny. Navíc nejdříve americké, později i evropské banky začaly masivně sekuritizovat úvěry z důvodu obcházení pravidel kapitálové přiměřenosti a vytvářet nové finanční produkty, vybavené vysokým ohodnocením ratingových agentur. Globální institucionální investoři (včetně bank) masivně investovali do těchto nových produktů a jejich bonitu posuzují zejména podle externího ratingu, který – jak se později ukázalo – byl zavádějící. Po dobu několika let se investiční stádo dopouštělo investiční chyby, když se převážně spoléhalo na ratingové agentury.

Zdroj: Nemovitosti online!

Přidat.eu záložkuPřidat.eu RSS

Relevantní odkazy

Web Pages referring to this page
Link to this page and get a link back!