George Soros (* 12. srpna 1930) je maďarský rodák a americký finančník židovského původu.
George Soros, vlastním jménem Schwartz, se narodil v roce 1930 v Budapešti. V sedmnácti letech emigroval do Anglie poté, co v Maďarsku zavládl komunistický režim. Zde absolvoval prestižní London School of Economics.
Po několika letech, strávených ve společnostech zabývajících se investováním na kapitálových trzích, se již o zkušenostmi obohacený Soros stěhuje do Spojených států. Píše rok 1956. Zde zakládá Soros mezinárodní investiční fond Soros Fund Management LCC a zároveň se stává jeho prezidentem.
Od roku 1969 řídí Soros fond Quantum, s nímž během několika let dosahuje vysokého průměrného ročního výnosu přesahujícího hranici 30%. Pod jeho vedením se tento fond stává na několik let jedním z nejúspěšnějších investičních fondů na světě.
I přes všechny tyto nemalé úspěchy, kterých George Soros dosáhl na poli mezinárodních kapitálových trhů, je pro většinu světa téměř neznámou osobou. Neznámou osobou, která se zapsala hlouběji do paměti širší veřejnosti až poté, co dokázala počátkem 90. let v měnovém souboji porazit italskou a poté britskou centrální banku.
Píše se rok 1992. Hospodářství celé Evropy prožívá množství nejrůznějších okem viditelných i skrytých měnových turbulencí. Východní Němci mění své socialistické marky za tvrdé západní v poměru 1 : 1, československé koruny se dělí na české a slovenské a vlády západoevropských zemí dál experimentují s "Evropským mechanismem směnných kurzů", předchůdcem dnešního eura. Do toho všeho se do Evropy dostává hospodářská recese, která zakotvuje ve Velké Británii a v Itálii.
Pod tíhou hospodářské recese začíná britská libra spolu s italskou lirou razantně oslabovat a naopak německá marka výrazně sílí díky vysoké poptávce po této měně. Tu přitom negenerují žádné neviditelné magické síly. To pouze spolková vláda "vysává" desítky a desítky miliard marek z trhu a investuje je do obnovy své nově připojené východní části. Proti svému přání tak dál a dál posiluje svou už dostatečně pevnou a nadhodnocenou měnu.
K tomu všemu se v Německu začíná zvyšovat inflace, podporovaná vysokým růstem cen a platů ve východním Německu. Proti takto vysoké inflaci se snaží zasahovat německá Bundesbank tím, že zvyšuje své úrokové sazby. Svým krokem tak dává přednost dalšímu posilování své měny na úkor ostatních (Itálie a Velká Británie).
Měnové nůžky v Evropě se proto začínají čím dál více rozevírat. A to přitom "nesmějí". Většina zemí je totiž členem již zmíněného "Evropského mechanismu směnných kurzů", což znamená, že se měny těchto zemí nemohou pohnout z určitých mantinelů stanovených předchozí dohodou. A to jak nahoru, tak dolu.
V tento okamžik se do hry zapojuje George Soros. Ten si moc dobře uvědomuje, jako ostatně celá řada dalších ekonomů a měnových spekulantů, kam až může tato situace dospět. Vždyť je to tak jednoduché a jasné. Velká Británie a Itálie potřebují slabou měnu kvůli podpoře svého hospodářství a zároveň jí nesmějí mít tak slabou, aby vypadly z "domluveného měnového koše". Existují tedy jen dvě možnosti: Buďto budou tyto země držet své měny nad domluvenou hranicí za cenu obrovských finančních nákladů nebo je nechají padnou a tím si zkomplikují (popřípadě dokonce uzavřou) cestu k EURU.
Krátce řečeno: Některé evropské měny drží v jednom koši pouhé přání několika politických představitelů a nikoliv reálné ekonomické prostředí. Soros byl přesvědčen, že tímto magnetem je jen to pouhé přání a ve vhodný okamžik se pustil do boje.
První šla na mušku Itálie. Skupina spekulantů, ve které George Soros nemohl chybět, začala spekulovat na pokles italské liry a za krátko slavila úspěch. Italská centrální banka si moc dobře uvědomila, že proti obrovskému (nejen) spekulativnímu kapitálu nemá šanci bojovat a proto raději nechala svou měnu padnout. Tím zároveň musela opustit společný měnový koš.
Na řadu tedy přišla Velká Británie. Ta si umínila, že svou libru za každou cenu v měnovém koši udrží a nad spekulativním nájezdem zvítězí. V zásobě měla střelivo v podobě několika miliard liber a možnost zvyšování úrokových sazeb. Ta druhá možnost byla ale celkem nepoužitelná. Zvýšením úrokových sazeb by Bank of England jen prohloubila současnou hospodářskou recesi. Zmíněného úskalí britské centrální banky si byl George Soros moc dobře vědom a na to také sázel.
Útok tedy začíná. Soros spouští prodej britských liber a postupně se k němu přidávají další. Bank of England libry nakupuje. Takhle se to opakuje v několika vlnách a pokaždé na to padnou miliardy liber z britského centrálního trezoru. Na obou stranách barikády se odehrává psychologický souboj o to, kolik má soupeř v zásobě ještě peněz na prolomení nebo naopak na udržení měnové minimální hranice.
Z panických kroků britských politiků, ujišťujících veřejnost, že jejich země zůstane v každém případě v pevném měnovém režimu, bylo však již znát, že tím, komu dochází dech bude spíše centrální banka.
Ta se ještě v poslední chvíli pokusila devalvaci libry zabránit zvýšením úrokových sazeb, ale ani to nepomohlo. Prostor pro další zvýšení už neexistoval a utrácet další miliardy liber již nemělo smysl. Krátce nato libra devalvuje a evropský mechanismus směnných kurzů se rozpadá.
Během těchto několika málo dnů si George Soros vydělal dvě miliardy dolarů a Velká Británie si za tuto dobu vypěstovala alergii k jednotnému evropskému měnovému systému, ke kterému se opět po několika letech většina zemí vrátila.
Tady lze tedy nalézt velkou část odpovědi na to, proč se z Velké Británie stal odpůrce současné jednotné měny euro.
Od dob pádu britské libry se George Soros stal ve finančních kruzích velice respektovanou osobou a to i přes to, že se mu během finanční krize v Rusku podařilo s fondem Quantum spoustu peněz prodělat. Podobně tomu bylo i s pádem technologických titulů na americké burze v roce 1999, kde spekuloval na splasknutí investorské bubliny. Bublina sice splaskla, ale o rok později, než Soros odhadoval. Sorosovy úspory se díky této nevydařené investici rázem ztenčily o několik stovek miliónů dolarů.
Jeho pověst zkušeného investora tím tím ale příliš neutrpěla. Soros se naopak od této chvíle začal z rizikových investic přesouvat do konzervativních pozic, a spolu s ním tak učinil i fond Quantum.
O tom, že Sorosova slova mají i dnes světovou váhu, se lze přesvědčit poměrně snadno. Stačí se podívat na dnešní euro-dolarové turbulence. Bez komentáře a přímé účasti Sorose se prostě neobejdou.
Jak jsme se před nedávnem dozvěděli ze slov bývalého gruzínského prezidenta Eduarda Ševarnadzeho, bez přímé účasti Sorose (a jeho peněz podporujících opozici) se neobešlo ani jeho "sametové" svržení.
V poslední době se však George Soros věnuje spíše neziskovému sektoru a své zkušenosti ze světa finanční praxe a teorie zpracovává do celé řady knih. Z nich si připomeňme například tyto tituly: "Alchemy of Finance" (1987), "Soros on Soros: Staying Ahead" (1995), "The Crisis of Global Capitalism" (1998) a "Reforming Global Capitalism" (2000).
Vedle svých investorských aktivit se George Soros intenzivně věnuje neziskovému sektoru. Svůj majetek čítající hodnoty 8 mld. dolarů postupně rozděluje mezi nadace, které pomáhal založit (např. Open Society Fund - jím založená nadace v roce 1979), i mezi ostatní instituce zabývající se převážně výzkumem a poradentstvím na poli ekonomie. Stranou nezůstávají ani ostatní charitativní činnosti, které Soros nadšeně podporuje.
George Soros - Wikipedie
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat