Burza online! - Finanční zprávy a kurzy

Burzovní bubliny, krachy a jak na tom všem vydělat

2009-04-25T02:50:00.000-07:00

Komentář autora: Bez burzovních euforií a bublin není burzovních krachů. Historie se neustále opakuje. Trhy se nechovají zcela racionálně a podléhají náladám burzovních účastníků a hráčů.

Na druhou stranu, všechno co se na burze děje má svoji logiku, totiž má svoje příčiny. Nikdy nedojde k dramatickým propadům trhů aniž by před tím nenastal výrazný a dlouhodobý růst na kterém lze vydělat stovky (či dokonce tisíce) procent. Jsem tedy přesvědčený o tom, že pokud chce investor na burze vydělat opravdu velké peníze, měl by začít studiem toho, jak vzniká přehnaná euforie a bublina a jak dochází ke splasknutí. Nejtěžší ze všeho je samozřejmě určit, v jaké fázi se právě nacházíme. Kde je vrchol a kde je dno?

Příčiny krachů

Obecné příčiny burzovních krachů souvisí s lidskou psychikou, konkrétně s chováním investorů na trhu. Namísto racionálního rozhodování se mohou pod vlivem událostí rozhodovat iracionálně. Může u nich převládat přehnaný optimismus. Vlivem extrémně pozitivní nálady na trhu zapomínají na rizika a ve snaze udržet své pozice nebo rychle vydělat na převládajícím trendu trhu riskantně investují. Vidina rychlého zbohatnutí a možnosti podílet se na růstu trhu přitahuje další investory. K obchodování využívají další úvěry a čím dál více se zadlužují. Čím více investorů se takovým způsobem začne chovat, tím větší davový efekt způsobí. Pro vyjádření euforie na trhu se používá i výraz nákupní šílenství nebo nákupní horečka. Z investování se poté stává spíše loterie. Na trhu se začnou tvořit tzv. spekulativní bubliny, které vedou k burzovnímu krachu.

Nejznámější burzovní krachy

K burzovním krachům dochází už od 17. století. Na většině světových burz došlo v minulosti ke krátkodobému nebo dlouhodobému propadu indexu. Mezi nejznámější burzovní krachy patří následující.

Tulipánová horečka (1634-1637)

V Holandsku byl začátkem 17. století nedostatek cibulí tulipánů. Díky převyšující poptávce nad nabídkou se ceny tulipánů neustále zvyšovaly. Profitovat z této situace chtěli téměř všichni – šlechta, měšťané i sedláci. Ve snaze opatřit si potřebné množství hotovosti na obchodování prodávali své domy, statky a dokonce i továrny. Díky touze po neúměrném zisku došlo v roce 1637 k obratu – nabídka poprvé převýšila poptávku. Ceny tulipánů začaly prudce klesat dolů a nastala všeobecná panika. Ti, kteří prodali včas, dosáhli zhodnocení až 1000 % za rok. Ti, kteří prodali příliš pozdě, dosáhli ztráty až 90%. Mezi ty, kteří realizovali velkou ztrátu, patřil i malíř Rembrandt (později zemřel v chudobě). Do vážných potíží se dostalo celé holandské hospodářství.

Jihomořská bublina v Anglii (1720)

Začátkem 18. století byla v Anglii za podpory parlamentu a vlády založena společnost South Sea Company. Tato společnost byla pověřena správou státního dluhu, který zejména díky válce Anglie se Španělskem neustále rostl. Rostly i akcie společnosti, což přitahovalo čím dál více investorů. Na trhu se objevila emise miliónu kusů akcií a byla vyplacena dividenda ve výši 10 %. Mezi lednem a červnem 1720 vzrostl kurz ze 121 liber na 1 050 liber. Vedení společnosti však nepravdivě informovalo veřejnost o dohodách o snížení dluhu. Ředitelé společnosti začali prodávat své akcie. Jakmile tato zpráva pronikla na veřejnost, začali se investoři rychle akcií zbavovat. Kurz akcií začal prudce klesat a v prosinci 1720 klesl až na 128 liber. Většina viníků uprchla do zahraničí. Investoři realizovali ztrátu až 70 % a částečně je odškodnila Bank of England a Východoindická společnost. Vlivem těchto událostí došlo v Anglii dokonce k pádu vlády.

Pařížský krach (1864)

V roce 1861 se vlivem občanské války v USA snížil export bavlny z USA do Evropy. To vedlo k růstu její ceny. Mnoho společností z textilního odvětví začalo omezovat výrobu, snižovat mzdy a propouštět. Na komoditních burzách došlo ke spekulačnímu boomu. Investovat bylo čím dál více riskantnější. Vlivem spekulací došlo v lednu 1864 na pařížské burze ke krachu.

Černý pátek na londýnské burze (1866)

Pod vlivem krachu na pařížské burze a krachu některých bank převládala na londýnské burze od začátku roku 1866 nejistota. Spekulanti využívali služeb diskontních a směnečných bank, které poskytovaly úvěry ochotněji než renomované banky. Některé banky však nedostatečně prověřovali schopnosti spekulantů splácet. Začal růst počet nesplácených úvěrů a tak se, především zmíněné diskontní a směnečné banky, dostaly do problémů. To vedlo na londýnské burze ke krachu, který nastal 11. května 1866. Celé britské hospodářství se dostalo do těžké krize.

Gründerský boom (1873)

Od roku 1870 docházelo na berlínské burze k růstu. Německo vyhrálo válku s Francií, zajistilo si vysokou válečnou náhradu a bylo hospodářsky na vzestupu. Prosperovalo bankovnictví, stavebnictví i průmyslová odvětví. Na burze byly vydávány emise čím dál více společností. Koncem roku 1872 došlo ke splacení válečných reparací. Zatímco se růst berlínské burzy zpomalil, na vídeňské burze stále převládala euforie. Po ekonomickém propadu světové výstavy ve Vídni došlo 9. května 1873 na vídeňské burze ke krachu. K tomu přispěl i fakt, že většinu akcií kupovali spekulanti na úvěr. Rakousko i Německo se dostaly do hospodářské recese, při níž došlo k likvidaci řady společností, jejichž akcie byly burzovně obchodovatelné.

Krach na newyorské burze (1929)

Americké hospodářství bylo ve dvacátých letech minulého století ve velmi dobrém stavu. Průmyslová výroba rostla, mzdy se zvyšovaly. Na burzách obchodovala řada investorů, akcie byly považovány za velmi bezpečnou formu investice. Čím dál více investorů začalo investovat do podílových fondů. V souvislosti s nadúrodou v letech 1927 a 1928 došlo v květnu 1929 k mírnému poklesu indexu Dow Jones o 10 %. Po zklidnění situace převládl na burzách přehnaný optimismus. Mnoho investorů kupovalo cenné papíry na úvěr. Investoři se čím dál více zadlužovali. Koncem října 1929 došlo k prudkému poklesu indexu, vlně nucených prodejů a několikrát dokonce i k přerušení obchodování. Centrální banka nezajistila na trhu dostatečnou likviditu. Index klesl z hodnoty 300 dolarů z 24. 10. 1929 na 260 dolarů z 28. 10. 1929. O tři roky později klesl až na 42 dolarů. Hodnoty 300 dolarů dosáhl až po 20 letech. Nastala „velká deprese“. Mezi lety 1929 a 1933 zkrachovalo 40 % amerických bank, došlo k přeměně bankovního systému (oddělilo se komerční a investiční bankovnictví), růstu nezaměstnanosti, poklesu mezd a průmyslové produkce. Krize se postupně přenesla i do Evropy. Tento burzovní krach bývá považován svými následky za největší.

Ropný šok (1973-1974)

V říjnu 1973 došlo k vojenskému konfliktu mezi Egyptem a Sýrií na jedné straně a Izraelem na straně druhé. Následkem toho prosadili arabské státy na zasedání Organizace států vyvážejících ropu (OPEC) snížení těžby ropy. To vedlo k růstu cen ropy. Během jednoho roku vzrostla téměř pětinásobně. Vlády reagovaly úspornými opatřeními vedoucími k omezení používání ropy. Světová ekonomika se dostala do hluboké recese. Německý akciový index DAX ztratil meziročně 40 % své hodnoty, americký akciový index Dow Jones ztratil podobně během dvou let. Důsledkem krize byla snaha států vymanit se ze závislosti na dovozu ropy využitím např. atomové, sluneční nebo větrné energie.

Černé pondělí (1987)

Od roku 1982 docházelo v USA k růstu kurzů akcií. Mnoho investorů obchodovalo na úvěr a využívalo rizikové pákové produkty. Oblíbené byly i podnikové dluhopisy s vysokým výnosem, tzv. junk bonds. Na trhu se objevovala řada nových emisí. Týkaly se zejména společností z oblasti počítačových technologií. Na trhu se objevily první varovné signály. Centrální banka zvyšovala úrokové sazby. Očekával se růst inflace. Na trhu byla nerovnováha způsobena velkou nabídkou prodávajících a malou poptávkou kupujících. Vnitřní výnosnost akcií byla relativně nízká. Počet termínových a opčních obchodů výrazně vzrostl. Investoři často uplatňovali specifickou strategii ochrany portfolia, při níž vydělávali na růstu trhu a prodejními operacemi se zajišťovali proti poklesu trhu. Při nastávajícím poklesu akcií muselo hodně investorů prodávat. Počítače dimenzované na 400 miliónů transakcí nestačily zpracovávat enormní množství objednávek. To vše vedlo k prudkému poklesu indexu. Během „černého pondělí“ 19. 10. 1987 klesl index Dow Jones o 22,6 %, což byl největší pokles v historii. Předtím byl maximální pokles 12,8 % z 28. 10. 1929. „Černé pondělí“ bývá označováno také jako „den kdy všichni prodávali“. Došlo ke ztrátě přibližně 500 miliard dolarů. Během dvou měsíců došlo k poklesu o více než 30 %. Fed v čele s předsedou Alanem Greenspanem zareagoval snížením úrokových sazeb. Tím přispěl k tomu, že se neopakovala deprese a bankovní krize jako v roce 1929. Navíc měly USA oproti předchozí krizi již moderní systém regulace kapitálového trhu a bankovnictví. Přesto se krize díky propojení světových trhů prostřednictvím elektronického obchodování přenesla i na evropské a japonské burzy. Propad z „černého pondělí“ byl smazán ještě do konce roku. Následkem tohoto krachu došlo ke změně systému automatického obchodování při relativně vysoké kolísavosti trhu.

Japonská krize (1990)

Od roku 1982 docházelo v Japonsku k růstu kurzů akcií. Výborné ekonomické výsledky Japonska a zvyšující se životní úroveň obyvatel vedly k růstu cen nemovitostí. Nemovitosti v Japonsku se v porovnání s nemovitostmi v jiných státech stávaly čím dál více dražšími. Vzhledem k rostoucí inflaci se vláda v roce 1990 rozhodla zvýšit úrokové sazby. Kombinace těchto faktorů vedla k poklesu cen nemovitostí a kurzů akcií, který se zastavil až v roce 2003.

Asijská krize (1997-1998)

V roce 1997 došlo v Thajsku, Jižní Koreji, Hongkongu a Malajsii k měnové krizi. Tyto státy měly své měny pevně navázány na americký dolar. Vzhledem k růstu obchodní bilance uvolnily postupně centrální banky uvedených států své měny vůči americkému dolaru. Nejdříve se tak stalo v Thajsku. To vedlo k masivním odtokům kapitálů do zahraničí. Vlivem předluženého veřejného sektoru a růstu nedobytných pohledávek bank se vlády rozhodly zvýšit úrokové sazby a vzít si úvěry od zahraničních bank. S pomocí přišel i Mezinárodní měnový fond a Světová banka. To vedlo po dvou letech, během kterých akciové kurzy poklesly až o 50 %, ke stabilizaci situace.

Ruská krize (1998)

Od začátku roku 1997 docházelo v Rusku k růstu kurzů akcií. V polovině roku však došlo pod vlivem asijské krize k poklesu. Do poloviny roku 1998 došlo k poklesu o téměř 80 %. Vliv na pokles měla i zadluženost Ruska a deficit státního rozpočtu. V červenci 1998 poskytl Rusku úvěr Mezinárodní měnový fond. I přesto musel být o měsíc později uvolněn kurz rublu, dosud pevně navázán na americký dolar. Rusko se dostalo do platební neschopnosti a nastal odliv zahraničního kapitálu. Bylo vyhlášeno tříměsíční moratorium na splácení zahraničních úvěrů a situace se postupně stabilizovala.

Technologická bublina (2000-2003)

Kolem roku 2000 začaly v USA na burzovní trh vstupovat akcie nově vzniklých společností z odvětví informačních technologií. Tyto akcie přitahovaly mnoho investorů. Index NASDAQ Composite postupně rostl. V roce 1994 měl hodnotu 800 bodů, v roce 1998 hodnotu 2 000 bodů a v březnu 2 000 dosáhl svého maxima 5 000 bodů. Investoři se díky obchodování na burze mohli stát milionáři během jediného obchodního dne. Společnosti však nesplnily očekávání do nich vkládaná a jejich skutečně dosažené hospodářské výsledky (zisk, tržby, obrat atd.) byly zcela jiné než výsledky plánované. Vlivem přehnané důvěry investorů v odvětví informačních technologií a nadsazeného očekávání zisků společností z tohoto odvětví došlo k poklesu. Ten se zastavil až v březnu 2001 na hodnotě 1 700 bodů. Na pokles měla vliv i poměrně intenzivní reklama, která však byla občas mírně zavádějící.

Další burzovní krachy

V minulosti došlo k mnoha burzovním krachům. Mezi krachy z nedávné minulosti patří například tchaj-wanská krize (1990), mexická krize (1994-1995), německá krize (2000) nebo hypotéční krize (2008), s jejímiž následky se střetáváme dodnes.

Burzovní krachy jsou nezbytnou součástí vývoje burzovních trhů. Není možné jim zabránit, je obtížné je předvídat, lze se z nich však poučit. Negativní zkušenost je také zkušenost a negativní zkušenosti získané během burzovních krachů mohou být pro investory velmi cenné. Zpětně mohou analyzovat chyby a v budoucnu se jich vyvarovat. Dobrou zprávou pro investory může být, že po každém krachu přijde jednou opět růst.

Zdroj: Wikipedia, AKCIE KOMODITY

Nevíte si s investováním na burze rady? Řešení je zde.

Pokud Vás zajímá můj názor na to, na čem můžete v příštích letech vydělat nejvíce peněz: Nabídka spolupráce

Investiční doporučení: Kam se bude trh ubírat v příštích letech?

2009-03-24T15:20:00.000-07:00

Investiční kapitál = 3.900.000.000.000 USD = 78.000.000.000.000 KČ

Nacházíme se ve velmi turbulentním období. Jedni tvrdí, že se blíží konec světa. Druzí zase, že se blíží konec kapitalismu. A třetí předpovídají znehodnocení všech aktiv a konec finančních trhů tak jak je známe.

Nepřijde ani jedno. Konec světa nenastane. Kapitalismus to ustojí a bude posílen. A finanční aktiva budou dále plnit svoji úlohu.

Nemohu si pomoci, ale současnou doslova zatěžkávací zkoušku vnímám jako jednu velkou příležitost. Samozřejmě, že to je o nervy! Vyžaduje to od lidí, majitelů i politiků rozhodnost, přesvědčení o vlastních rozhodnutích, vizi a především vytrvalost a houževnatost.

Co se týče akcií, jsou za tak nízké ceny, o kterých se nám před dvěma třemi lety ani nesnilo! Budu se opakovat, ale je to jedinečná příležitost a pro chytrého a ambiciózního člověka by bylo hloupé ji nevyužít. A nepochybuji o tom, že všichni úspěšní hráči se podle toho již zařídili! Přečtěte si následující text, přemýšlejte a čtěte mezi řádky.

Nový fenomén - Národní investiční fondy

Saúdové a Čína posílili svůj vliv ve světě

Hodnota majetku, který ve světě spravují státní investiční fondy, stoupla loni o pětinu na 3,9 bilionu dolarů. Nejbohatší jsou fondy na Středním východě.

Státní investiční fondy ze Středního východu, Číny, Ruska a dalších zemí využily současné krize k tomu, aby posílily svůj vliv ve světovém hospodářství. Loni se jim pomocí akvizic podařilo zvýšit hodnotu spravovaného majetku o 18 procent na zhruba 3,9 bilionu dolarů. Vyplývá to ze zprávy společnosti International Financial Services London (IFSL).

Podle ní letos investiční fondy pod státní kontrolou poleví v expanzi. Arabové už nemají tolik peněz, neboť jim klesly příjmy z vývozu ropy."Nicméně, státní investiční fondy do roku 2015 zhruba zdvojnásobí svůj majetek na osm bilionů dolarů," míní hlavní autor zprávy Marko Maslakovic.

Vlády převádějí do investičních fondů peníze, jež jim plynou z vývozu surovin, ale i hotových výrobků a služeb (Singapur). Doplnit je mohou také z rozpočtových přebytků a příjmů z privatizace.

Nejvíce státních fondů (s podílem asi 45 procent na spravovaném majetku) pochází ze Středního východu. Zhruba třetina připadá na ostatní asijské země (Čína, Singapur), které svoji sílu čerpají ze zvyšujících se devizových rezerv. V Evropě je hlavním hráčem Norsko.

Více o Státních investičních fondech: Saúdové a Čína posílili svůj vliv ve světě

Pokud Vás zajímá můj názor na to, na čem můžete v příštích letech vydělat nejvíce peněz: Nabídka spolupráce

Manažer ČEZu zneužil informace, trestné to ale nebylo = V ČR se vyplácí podvádět

2009-03-19T06:47:00.000-07:00

Manažer ČEZu Alan Svoboda zneužil informace, trestné to ale nebylo = V ČR se vyplácí podvádět

TOP 13 českých a slovenských blogů o penězích a podnikání

2009-03-17T14:31:00.000-07:00

Paul Krugman varuje: Na záchraně ekonomiky moc šetříte

2009-03-17T08:04:00.001-07:00

Na záchraně ekonomiky moc šetříte

Paul Krugman si myslí, že k nastartování ekonomiky je třeba ročně vydat asi čtyři procenta hrubého domácího produktu.

Záchranný balíček na pomoc ekonomice Evropské unie, který lídři členských států schválili na konci loňského roku, je nedostatečný. Novinářům to v úterý v Bruselu řekl nositel Nobelovy ceny za ekonomiku Paul Krugman. Unie souhlasila, že do hospodářství "napumpuje" zhruba 200 miliard eur (více než pět bilionů korun).
"Evropská odpověď (na krizi) je opravdu zklamáním," dodal Krugman. Podle něj je ovšem zklamáním i plán amerického prezidenta Baracka Obamy, který počítá s výdaji ve výši téměř 800 miliard dolarů (zhruba 16 bilionů korun), tedy podstatně více než plán evropský.

Potřeba vydat ročně čtyři procenta HDP

Nositel Nobelovy ceny z loňského roku si myslí, že k nastartování ekonomiky je třeba ročně vydat asi čtyři procenta HDP. Obamův plán přitom představuje zhruba 2,5 procenta amerického HDP a plán obnovy EU 1,5 procenta HDP. Unie sice již na záchranu ekonomiky podle politiků vydala až čtyři procenta hrubého domácího produktu (zhruba 500 miliard eur), ale do této sumy počítá i sanace finančního sektoru.

Evropa má podle Krugmana nicméně proti Spojeným státům výhodu ve svém sociálním systému, který sice možná někteří považují za přebujelý, ale občanům umožní hospodářský útlum přežít s menšími následky. "Je pravděpodobné, že v Evropě bude lidská mizérie menší než v USA," dodal s tím, že sociální systém navíc ekonomiku stimuluje během krize. A to výrazně více než v zámoří.

Zdroj: AKCIE KOMODITY

Nemovitosti a nemovitostní bublina: Jak to začalo?

2009-03-12T15:05:00.000-07:00

Podle profesora Petra Musílka z Fakulty financí a účetnictví, je problém současné krize hlavně v nemovitostní bublině, která se začala tvořit po předchozí krizi na začátku století, a v tom, že za dlouhých 11 měsíců nebyli regulátoři schopni zjistit rozsah ohrožení finančních institucí.

Kde vidíte příčinu současné finanční krize?
Hlavní příčinu můžeme hledat už ve druhé polovině devadesátých let, kdy byl obrovský boom technologických, mediálních a telekomunikačních trhů a akciový index Nasdaq dosáhl začátkem března 2000 hodnoty více jak pěti tisíc bodů (24. října měl hodnotu kolem 1550, pozn. red.). Pak došlo na tomto trhu ke krachu a Federální rezervní systém intervenoval dramatickým snížením úrokových sazeb, které však vyvolaly obrovskou poptávku po hypotečních úvěrech. To ale nastartovalo nemovitostní bublinu na americkém trhu a později i na dalších trzích (zejména ve Velké Británii, Španělsku, Francii a možná i v Česku). Současná krize je do značné míry tedy pokračováním té technologické bubliny. Navíc nejdříve americké, později i evropské banky začaly masivně sekuritizovat úvěry z důvodu obcházení pravidel kapitálové přiměřenosti a vytvářet nové finanční produkty, vybavené vysokým ohodnocením ratingových agentur. Globální institucionální investoři (včetně bank) masivně investovali do těchto nových produktů a jejich bonitu posuzují zejména podle externího ratingu, který – jak se později ukázalo – byl zavádějící. Po dobu několika let se investiční stádo dopouštělo investiční chyby, když se převážně spoléhalo na ratingové agentury.

Zdroj: Nemovitosti online!

Média, investiční doporučení a blázinec

2009-03-11T16:20:00.000-07:00

Komentář autora: Poslední dva měsíce panuje na trzích i v médiích ponurá nálada a jeden mediální článek je pesimističtější než druhý. Jako by mělo přijít 15 let deprese a znehodnocení investic do akcií.

A stačí pouhé 2 dny dobré nálady na trzích a média, a nejen ona, se začínají předhánět v doporučeních k nákupům akcií a jaký je prý správný čas.

Obrázek si udělejte sami. Nikdy nedělat investiční rozhodnutí dle doporučení v médiích!

A tady je jedno další z Týden.cz:

Významný investor Grantham doporučuje nákup akcií

Finančník Jeremy Grantham, který spravuje majetek v hodnotě 85 miliard dolarů, radí investorům, aby začali přesouvat hotovost do akcií. "Obyčejně ti, kteří mají hodně peněz, promeškají pořádnou část oživení trhů," upozorňuje.

Grantham byl přitom až do konce loňského roku pesimistický, co se týkalo růstových možnosti amerických akcií. Nyní už jsou však podle něj ohodnocení akcií atraktivní. Akcie se pohybují na svých dvanáctiletých minimech.

"Pamatujte, že nikdy nechytíte dno," říká Grantham. Podle něj bude výnos z nákupu akcií 10 až 13 procent ročně po očištění o inflaci v následujících sedmi letech. Zároveň však radí, aby investoři nakupovali akcie v "několika větších krocích" místo jednoho velkého nákupu. Jeho správcovská společnost začala nakupovat akcie loni v říjnu a má rozvrh pro další nákupy, které se budou řídit propady burz.

Zlato: Komerční banka začne prodávat zlaté cihly

2009-03-10T12:47:00.000-07:00

Komentář autora: Když už zlato začíná nakupovat dav ve velkém a banky se předhánějí s nabídkou, je třeba si dávat velký pozor a začínat se spíše poohlížet po nákupu akcií. Dav většinou prohrává na celé čáře.

Zlato: Komerční banka začne prodávat zlaté cihly

Podvodníci a Podvodné jednání: Nábytek DUDYCHA s.r.o.

2009-03-08T18:30:00.000-07:00

Podvody a Podvodné jednání: Nábytek DUDYCHA s.r.o.

Ceny bytů: Ceny bytů sletí a vrátí se za pět let

2009-03-05T14:00:00.000-08:00

Prognóza šéfa významného akademického pracoviště, které se specializuje na otázky bydlení, říká jasně: Pokud se Česko skutečně propadne do recese, klesnou ceny tuzemských bytů během dvou až tří let o 25-35 procent a na současnou úroveň se vrátí až po roce 2013.

Když se Česko silnému nárazu krize vyhne, sníží se ceny nejvýš o čtvrtinu. Avšak i tak se na dnešní hodnoty vrátí za tři až čtyři roky.

"Pokles cen do 25 procent je optimistickou vyhlídkou. V řadě zemí to bude během recese mnohem horší," slyšelo Aktuálně.cz od sociologa Martina Luxe z Akademie věd.

Prognóza: Ceny bytů sletí a vrátí se za pět let

Více: Nemovitosti online!

Nemovitosti online!

2009-03-03T18:11:00.000-08:00

Nemovitosti online!

ČEZ, Alan Svoboda, Insider trading a spravedlnost v Čechách

2009-03-03T13:49:00.000-08:00

Kauza Alan Svoboda pokračuje

ČEZ, Alan Svoboda a INSIDER TRADING

2009-03-03T02:37:00.000-08:00

ČEZ, Alan Svoboda a INSIDER TRADING

O diverzifikaci netradičně

2009-02-28T03:53:00.000-08:00

Netradiční názor na diverzifikaci

Citát dne: Sir Winston Churchill

2009-02-25T08:28:00.000-08:00

Odvaha je oprávněně považována za nejdůležitější lidskou vlastnost.

Sir Winston Churchill

ČEZ, ČSSD a populismus

2009-02-16T05:30:00.000-08:00

ČEZ, ČSSD a populismus

Akcie ČEZ aneb Česko hledá Superstar

2009-02-10T02:53:00.000-08:00

Vše o akciích ČEZu

Ropa a investování do ropy

2009-01-28T15:49:00.000-08:00

K ropě:

Ceny ropy v posledním roce připomínaly jízdu na horské dráze. Ještě v červenci loňského roku stál barel ropy až 145 dolarů, několik měsíců poté se propadla cena na 50 dolarů, a to i přes usilovné snahy OPECu ceny stabilizovat. Pokud se investoři rozhodnou vstoupit do sektoru a spolehnout se na to, že ropa opět razantně podraží, měli by důkladně zvážit, do kterých certifikátů kapitál vloží.

Tankery čekají na lepší ceny

Ve skotském přístavu Hound Point plní ropou jeden obří tanker za druhým. Na tom by nebylo nic zvláštního. Až na jednu maličkost. Cíl dodávky: žádný. Supertankery naplněné až po okraj ropou zatím vyčkávají líně v přístavišti, až ceny ropy znovu vzrostou. Teprve pak přijde jejich chvíle.

Zahálející supertankery nejsou v současnosti k vidění jenom ve Skotsku. Také na jiných místech světa, např. v Mexickém zálivu, jsou k vidění tyto plovoucí spekulace na růst cen ropy. V současnosti se prostě víc vyplácí „zaparkovat" zásoby černého zlata v přístavu, než se je snažit při aktuálních cenách prodat na komoditní burze, a to i přes nemalé náklady, které jsou se skladováním „na vodě" spojeny.

Počty jsou jednoduché. Na burze v Rotterdamu a New Yorku se barel ropy typu WTI či BRENT prodával za 43 dolarů při termínu dodání v lednu, zatímco future-kontrakty s pozdějším datem dodání jsou výnosnější. Například termínované kontrakty na ropu s datem dodání prosinec 2009 se obchodují za 58 dolarů za barel. To znamená, že i po odečtení nákladů na uskladnění ropy na moři se může rozdíl ceny ropy uskladněné na takovém supertankeru vyšplhat i do desítek milionů dolarů. Proto se dodavatelům ropy prostě vyplatí pár měsíců počkat.

Futures kontrakty očekávají dražší ropu

Grafy, které ukazují, za jaké ceny se ropa bude v následujících měsících obchodovat, prozrazují, že levná ropa bude brzy zase minulostí. Cenový barometr ukazuje, že by cena černého zlata v následujících dvou letech měla oscilovat mezi šedesáti a osmdesáti dolary za barel. Proto si přední ropní giganti lámou hlavu, jak překlenout současnou krizi a optimalizovat zisky.

Potenciálu černého zlata si všímají také soukromí investoři. Ceny ropy doposud padaly, ale zdá se, že už dochází k obratu tohoto trendu. Podle Jochena Fischera, experta společnosti Goldman Sachs, začaly investice do ropy znovu lákat v okamžiku, kdy cena ropy klesla pod magickou hranici 50 dolarů za barel. Stále více investorů si od budoucího růstu cen slibuje tučné zisky...

Zdroj: AKCIE KOMODITY

Související:

Období levné ropy prý skončilo

Autor příspěvku

8 zásahů do černého

2008-12-18T06:47:00.000-08:00

Posledních pár měsíců jsem zde často psal o tom, že si myslím, že je ideální čas na nakupování akcií (výběrově!). Psal jsem o tom v době nejponurejší nálady na burzách. V době, kdy se většina lidí o investování do akcií raději nezmiňovala. Připadal jsem si tak často jako Don Quijote de la Mancha.

Vždycky je dobré se na věci podívat s odstupem času. Zatím to vypadá, že ta nákupní rozhodnutí, učiněná během několika posledních týdnů a měsíců, byla úspěšná. Až překvapivě rychle úspěšná.

Nechci tím říci, že jsem jasnovidec a nedělám chyby. Zatím pouze průběžně hodnotím situaci. Mimojiné proto, že je o to zájem. Rovněž upozorňuji, že většina investic je míněna jako střednědobá a dlouhodobá.

V několika případech jsme však s klienty udělali výjimku a velmi "rychlý zisk" jsme již prodejem akcií uzavřeli. Uvolnili jsme si tak kapitál pro další úspěšné investice. Doba tomu nahrává a volatilita je stále extrémní.

Jak si tedy k dnešnímu datu stojíme u většiny nakoupených titulů:

Citigroup, Inc. + 101 %
Barrick Gold Corporation + 59 %
Central European Media Enterprises Ltd. + 56 %
Deutsche Bank AG + 46 %
Bank of America Corporation + 37 %
E.ON AG + 22 % (prodán již 4.11. - zisk 22%)
ČEZ + 38 %
KB + 28% (prodáno již 28.11. - zisk 28%)

Související články:

Autor příspěvku

České a zahraniční blogy o investování a obchodování na burze

2008-12-15T20:19:00.000-08:00

Blogy - Akcie je zbrusu nový katalog finančních blogů. Najdete zde ty nejlepší blogy, české i zahraniční. Vše je seřazeno dle aktuálnosti příspěvků. Můžete přispět i svým tipem na blog ...

Autor příspěvku

Začínáme investovat na burze I

2008-12-14T17:35:00.000-08:00

Co je vhodné prostudovat než začnete investovat na burze?

Investování pro začátečníky.

Vystavil

Finanční krize je požehnáním

2008-12-13T13:42:00.000-08:00

Benjamin Graham a finanční krize

Je to jako výhodný výprodej, říkal o pádech akcií guru investorů Benjamin Graham.

Představte si, že jste sběratelé, kteří shromažďují obrazy nebo starožitný nábytek. Vaše sbírka se každoročně rozrůstá a nabývá na hodnotě. Jednoho dne ale na všech galeriích a starožitnictvích ve městě začnou viset obrovské cedule s nápisy „Výprodej!“, popřípadě „Slevy až 50 procent!“. V takové chvíli pravděpodobně nebudete litovat, že byste svou sbírku nyní prodali za méně než před rokem. Naopak, začnete nakupovat další umělecká díla a budete se těšit z toho, že za ně zaplatíte pouze zlomek jejich skutečné hodnoty.

Stejně by se na nynější finanční krizi měli dívat lidé, kteří investují na trhu s cennými papíry.

Alespoň takový je pohled Benjamina Grahama, otce takzvaného hodnotového investování do akcií a dluhopisů a autora Inteligentního investora, zřejmě nejvýznamnější knihy, jaká kdy byla o investování napsána.

Graham, který je profesionálním vzorem miliardáře Warrena Buffetta, prosazoval způsob investování, jenž je založen na snaze nakupovat akcie kvalitních společností za tak nízké ceny, aby se vytvořil určitý bezpečnostní polštář. Ten by měl zaručit, že o peníze nepřijdeme ani v případě, že se ve své analýze spleteme.

Pokud se nám takto levné akcie podaří získat, máme je držet co nejdéle, ať už jdou světové trhy momentálně nahoru nebo dolů. Tento názor nám poskytuje odlišný náhled na všudypřítomné informace o propadech světových burz v souvislosti s finanční krizí. Namísto paniky se totiž dá na věc pohlížet jako na požehnání.

Ekonomický redaktor časopisů Money a Time a jeden z nejuznávanějších amerických komentátorů Jason Zweig přišel, byť v nadsázce, dokonce s představou, že by se o akciových propadech mělo v televizi a v tisku mluvit pouze pozitivně. „Představte si, že moderátor jen krátce oznámí: Akcie jsou dnes ještě levnější, Dow poklesl o dalších 2,5 procenta při mohutném objemu prodeje. Je to čtvrtý den v řadě a akcie pořád zlevňují! … Tento rok poklesly ceny již o padesát procent, což z nich dělá koupi, jaká tady již roky nebyla. Někteří prominentní analytici jsou však ještě optimističtější a očekávají další pokles ještě tento týden!“

Pan Trh

"Představte si, že vlastníte malý podíl v soukromém podniku, který vás přišel na tisíc dolarů.

Jeden z vašich společníků, pan Trh, je velice ochotný a úslužný. Každý den vám říká, kolik si myslí, že má váš podíl hodnotu, a navíc vám nabízí, že za tuto cenu můžete nakoupit další podíly, nebo je naopak prodat.

Někdy jsou jeho názory na hodnotu přesvědčivé a odůvodněné skutečným vývojem podniku a vyhlídkami, o nichž víte.

Na druhé straně se pan Trh relativně často nechává svést přílišným optimismem, nebo naopak neopodstatněným strachem a jeho návrhy ohledně hodnoty vám připadají poněkud přitažené za vlasy - ať již na jedné nebo druhé straně," říká slavná Grahamova metafora.

Trh má totiž podobu úředně uznaného blázna, o jehož občasné pošetilosti všichni vědí. Nedává proto velký smysl řídit se podle toho, že tento blázen denně vykřikuje, jakou hodnotu má váš majetek a že byste se z tohoto důvodu měli dnes cítit dobře, nebo naopak špatně.

V reálném životě by někoho takového nikdo neposlouchal, ale ve finančním světě si podle Grahama necháváme od tohoto šílence ochotně radit a rezignujeme na kontrolu založenou na vlastních názorech.

Hlavním a nejtěžším úkolem pro "inteligentního investora" je podle Grahama zabránit sobě v tom, abychom sabotovali vlastní investiční úsilí tím, že bychom nakupovali jen proto, že pan Trh křičí "Nakupuj!", a prodávali jen proto, že křičí "Prodej!".

Zdroj

Kdo je Benjamin Graham?

Vystavil

Spamující Atlantik FT

2008-12-09T05:03:00.001-08:00

Ach jo, nacházím další a další spam od firmy Atlantik FT. Poslední nález je zde.

Výzva k firmě Atlantik FT.

Vystavil

AOS a lidská pošetilost

2008-12-01T14:44:00.000-08:00

V dnešních HN vyšel článek pana Hluchníka ze společnosti Colosseum s názvem: "Nechte investovat počítač. Nemá emoce."

Jeho článek je o automatických obchodních systémech.

V úvodu článku jsou uvedeny tři pravdy:

Poslední týdny dochází na trzích k prudkým výkyvům.
Při investování je třeba řídit se obchodním plánem.
Rozhodování investorů je ovlivňováno emocemi.

Zde není o čem diskutovat. Je to tak.

Následuje řešení problému a tím je automatický obchodní systém. Jedná se o počítačový program, který na základě aktuálního kurzu generuje obchodní pokyny a sám je zadává na burzu.

Základní podmínkou je prý to, aby systém dokázal vydělávat v minulosti. Jen tak lze prý doufat, že bude ziskový i v současnosti.

Většina obchodních plánů, jak tvrdí autor, je postavena na technické analýze.

Řešením problému je tedy pronájem obchodního systému vytvořeného profesionálem (samozřejmě v nabídce Colosseum,a.s.).

Můj závěr: Automatické obchodní systémy jsou skvělá investiční příležitost a to zejména pro toho, kdo je prodává. Pokud chcete přijít o své peníze, svěřte je počítačovému programu a ještě za to zaplaťte prodejci.

Vystavil

Klip proti zdražování elektřiny

2008-11-27T13:12:00.001-08:00

Klip proti zdražování elektřiny najdete zde.

Osobnost: George Soros

2008-11-25T18:00:00.000-08:00

George Soros (* 12. srpna 1930) je maďarský rodák a americký finančník židovského původu.

George Soros, vlastním jménem Schwartz, se narodil v roce 1930 v Budapešti. V sedmnácti letech emigroval do Anglie poté, co v Maďarsku zavládl komunistický režim. Zde absolvoval prestižní London School of Economics.

Po několika letech, strávených ve společnostech zabývajících se investováním na kapitálových trzích, se již o zkušenostmi obohacený Soros stěhuje do Spojených států. Píše rok 1956. Zde zakládá Soros mezinárodní investiční fond Soros Fund Management LCC a zároveň se stává jeho prezidentem.

Od roku 1969 řídí Soros fond Quantum, s nímž během několika let dosahuje vysokého průměrného ročního výnosu přesahujícího hranici 30%. Pod jeho vedením se tento fond stává na několik let jedním z nejúspěšnějších investičních fondů na světě.

I přes všechny tyto nemalé úspěchy, kterých George Soros dosáhl na poli mezinárodních kapitálových trhů, je pro většinu světa téměř neznámou osobou. Neznámou osobou, která se zapsala hlouběji do paměti širší veřejnosti až poté, co dokázala počátkem 90. let v měnovém souboji porazit italskou a poté britskou centrální banku.

Píše se rok 1992. Hospodářství celé Evropy prožívá množství nejrůznějších okem viditelných i skrytých měnových turbulencí. Východní Němci mění své socialistické marky za tvrdé západní v poměru 1 : 1, československé koruny se dělí na české a slovenské a vlády západoevropských zemí dál experimentují s "Evropským mechanismem směnných kurzů", předchůdcem dnešního eura. Do toho všeho se do Evropy dostává hospodářská recese, která zakotvuje ve Velké Británii a v Itálii.

Pod tíhou hospodářské recese začíná britská libra spolu s italskou lirou razantně oslabovat a naopak německá marka výrazně sílí díky vysoké poptávce po této měně. Tu přitom negenerují žádné neviditelné magické síly. To pouze spolková vláda "vysává" desítky a desítky miliard marek z trhu a investuje je do obnovy své nově připojené východní části. Proti svému přání tak dál a dál posiluje svou už dostatečně pevnou a nadhodnocenou měnu.

K tomu všemu se v Německu začíná zvyšovat inflace, podporovaná vysokým růstem cen a platů ve východním Německu. Proti takto vysoké inflaci se snaží zasahovat německá Bundesbank tím, že zvyšuje své úrokové sazby. Svým krokem tak dává přednost dalšímu posilování své měny na úkor ostatních (Itálie a Velká Británie).

Měnové nůžky v Evropě se proto začínají čím dál více rozevírat. A to přitom "nesmějí". Většina zemí je totiž členem již zmíněného "Evropského mechanismu směnných kurzů", což znamená, že se měny těchto zemí nemohou pohnout z určitých mantinelů stanovených předchozí dohodou. A to jak nahoru, tak dolu.

V tento okamžik se do hry zapojuje George Soros. Ten si moc dobře uvědomuje, jako ostatně celá řada dalších ekonomů a měnových spekulantů, kam až může tato situace dospět. Vždyť je to tak jednoduché a jasné. Velká Británie a Itálie potřebují slabou měnu kvůli podpoře svého hospodářství a zároveň jí nesmějí mít tak slabou, aby vypadly z "domluveného měnového koše". Existují tedy jen dvě možnosti: Buďto budou tyto země držet své měny nad domluvenou hranicí za cenu obrovských finančních nákladů nebo je nechají padnou a tím si zkomplikují (popřípadě dokonce uzavřou) cestu k EURU.

Krátce řečeno: Některé evropské měny drží v jednom koši pouhé přání několika politických představitelů a nikoliv reálné ekonomické prostředí. Soros byl přesvědčen, že tímto magnetem je jen to pouhé přání a ve vhodný okamžik se pustil do boje.

První šla na mušku Itálie. Skupina spekulantů, ve které George Soros nemohl chybět, začala spekulovat na pokles italské liry a za krátko slavila úspěch. Italská centrální banka si moc dobře uvědomila, že proti obrovskému (nejen) spekulativnímu kapitálu nemá šanci bojovat a proto raději nechala svou měnu padnout. Tím zároveň musela opustit společný měnový koš.

Na řadu tedy přišla Velká Británie. Ta si umínila, že svou libru za každou cenu v měnovém koši udrží a nad spekulativním nájezdem zvítězí. V zásobě měla střelivo v podobě několika miliard liber a možnost zvyšování úrokových sazeb. Ta druhá možnost byla ale celkem nepoužitelná. Zvýšením úrokových sazeb by Bank of England jen prohloubila současnou hospodářskou recesi. Zmíněného úskalí britské centrální banky si byl George Soros moc dobře vědom a na to také sázel.

Útok tedy začíná. Soros spouští prodej britských liber a postupně se k němu přidávají další. Bank of England libry nakupuje. Takhle se to opakuje v několika vlnách a pokaždé na to padnou miliardy liber z britského centrálního trezoru. Na obou stranách barikády se odehrává psychologický souboj o to, kolik má soupeř v zásobě ještě peněz na prolomení nebo naopak na udržení měnové minimální hranice.

Z panických kroků britských politiků, ujišťujících veřejnost, že jejich země zůstane v každém případě v pevném měnovém režimu, bylo však již znát, že tím, komu dochází dech bude spíše centrální banka.

Ta se ještě v poslední chvíli pokusila devalvaci libry zabránit zvýšením úrokových sazeb, ale ani to nepomohlo. Prostor pro další zvýšení už neexistoval a utrácet další miliardy liber již nemělo smysl. Krátce nato libra devalvuje a evropský mechanismus směnných kurzů se rozpadá.

Během těchto několika málo dnů si George Soros vydělal dvě miliardy dolarů a Velká Británie si za tuto dobu vypěstovala alergii k jednotnému evropskému měnovému systému, ke kterému se opět po několika letech většina zemí vrátila.

Tady lze tedy nalézt velkou část odpovědi na to, proč se z Velké Británie stal odpůrce současné jednotné měny euro.

Od dob pádu britské libry se George Soros stal ve finančních kruzích velice respektovanou osobou a to i přes to, že se mu během finanční krize v Rusku podařilo s fondem Quantum spoustu peněz prodělat. Podobně tomu bylo i s pádem technologických titulů na americké burze v roce 1999, kde spekuloval na splasknutí investorské bubliny. Bublina sice splaskla, ale o rok později, než Soros odhadoval. Sorosovy úspory se díky této nevydařené investici rázem ztenčily o několik stovek miliónů dolarů.

Jeho pověst zkušeného investora tím tím ale příliš neutrpěla. Soros se naopak od této chvíle začal z rizikových investic přesouvat do konzervativních pozic, a spolu s ním tak učinil i fond Quantum.

O tom, že Sorosova slova mají i dnes světovou váhu, se lze přesvědčit poměrně snadno. Stačí se podívat na dnešní euro-dolarové turbulence. Bez komentáře a přímé účasti Sorose se prostě neobejdou.

Jak jsme se před nedávnem dozvěděli ze slov bývalého gruzínského prezidenta Eduarda Ševarnadzeho, bez přímé účasti Sorose (a jeho peněz podporujících opozici) se neobešlo ani jeho "sametové" svržení.

V poslední době se však George Soros věnuje spíše neziskovému sektoru a své zkušenosti ze světa finanční praxe a teorie zpracovává do celé řady knih. Z nich si připomeňme například tyto tituly: "Alchemy of Finance" (1987), "Soros on Soros: Staying Ahead" (1995), "The Crisis of Global Capitalism" (1998) a "Reforming Global Capitalism" (2000).

Vedle svých investorských aktivit se George Soros intenzivně věnuje neziskovému sektoru. Svůj majetek čítající hodnoty 8 mld. dolarů postupně rozděluje mezi nadace, které pomáhal založit (např. Open Society Fund - jím založená nadace v roce 1979), i mezi ostatní instituce zabývající se převážně výzkumem a poradentstvím na poli ekonomie. Stranou nezůstávají ani ostatní charitativní činnosti, které Soros nadšeně podporuje.

Zdroj

George Soros - Wikipedie

Jak vydělat na akciích